Chemie // kapitola první

24. dubna 2011 v 0:52 | luff
Laboratorní sklo na poličkách. Všudypřítomný pach chemikálií. Protokoly, které nikdo nechápe. Vítejte v učebně 316.
Dívka u stolku 5 uklízí Petriho misku do zásuvky. Poté se ohýbá na zem pro malý jahodově červený batůžek. V té rychlosti a zmatku si ani nevšimne, že jí z polorozepnuté kapsy vypadává tenká knížka s pevnou vazbou. Všichni se spěchem odcházejí.
"Liz, půjdeš s námi odpoledne na kafe?"
Dívka s červeným batohem se otočí na skupinku rozesmátých spolužaček za sebou.
"Ne, díky, já nemám čas. Musím...ehm...do knihovny," řekne tiše, "snad někdy příště."
Spolužačky udělají smutné obličeje, ale pak s řehotem odcházejí. To Liz vyhovuje. Je totiž ráda sama.

Po obědě míří do šatny. Není tu nacpáno jako obvykle, jen vzadu někdo stojí. Je to Hugh. Lizina zoufalá platonická láska snad odjakživa. Je neschopna s ním promluvit, v jeho přítomnosti rudne a koktá. On ji drtí svou nevšímavostí.
Liz přes sebe přehodí svůj obnošený kabát a chystá se odejít. Ve dveřích se zarazí.
"Měj se," pípne směrem k Hughovi, otočenému zády a koukajícímu z okna. Žádná odezva.
Volaný účastník je nedostupný. To se dalo čekat. Pitomče.

Venku fouká silný vítr, vzduchem poletuje uschlé listí, schyluje se k dešti. Typický britský den. Liz má ráda, když počasí odráží její náladu. Má potom pocit jakéhosi vnitřního souznění s vesmírem.
Zapne si kabát až ke krku, nahrbí se jako kočka a rázným krokem, který zdědila po matce, se vydá k domovu. Vlasy jí plácají do obličeje, cípy šátku jí odletěly kamsi za hlavu, což nesnáší. Ještě dva bloky a bude doma.

Je večer a Liz přemýšlí. Přemýšlí o věcech, které se mohly stát, kdyby... Ne, to zavrhne. Přetočí se na posteli na druhý bok. Přirom mimoděk zavadí očima o agresivně se tvářící číslice na digitálních hodinách. Ale ne, už je půl desáté, měla by se připtavit do školy, za chvíli sem určitě příjde máma uložit Christophera a začne nadávat. Liz se natáhne pro jahodově červený batoh, otevře ho, posadí se na postel do tureckého sedu a začne se jím prohrabovat.
Fyziku? Tu zítra nemají. Najednou v ní cosi hrkne, protože jí v batohu něco chybí. Musela to zapomenout v laboratoři. Ne, to nejde, co když to tam někdo ráno najde? Musí se pro něj vrátit.
Liz zaběhne do obýváku.
"Mami, já ho uložím," řekne a popadne mladšího bratra za ruku.
"Dobrou noc, zlato," houkne matka, "a pomodlit."
Po těchto slovech se otočí zpátky ke svítící obrazovce.

Liz vede Chrise do pokoje.
"Chrisi, umíš udržet tajemství?"
"Jo," odpoví sedmiletý blonďáček. Ne, neumí.
"Víš co? Půjčím ti svoje Nintendo, za chvíli jsem zpátky."
Zachumlá bratra do peřin a poté tiše zavře dveře. Nakoukne do obývacího pokoje. Matka sleduje osudy Rosaury a Antonia a co chvíli se jí zavírají oči. Ne, ta si mě nevšimne.
Liz měkce našlapuje chodbou, z věšáku sundá kabát, který si hodí přes ramena, popadne klíče a tiše vyklouzne z bytu. Čtyři patra seběhne jako nic, potom se opře o skleněné dveře, otevře je a tiše vklouzne do tmy.

Venku ji ovanul chladný vítr. Kabát si zapne až k puse a zrychlí krok. Škola je jen o pár bloků dál. Liz se žene tmavou ulicí osvětlenou jen spoře žlutými kužely světla ze starých pouličních lamp. V kapse jí chrastí klíče, pár drobných a vlásenky, kterými chce odemknout. Snad. Ještě nikdy to nedělala.

Masivní dubové dveře Blackwellské střední toho určitě za dobu své existence zažily hodně, ale případů, kdy se někdo snažil otevřít jejich bytelný zámek růžovou sponkou do vlasů, jistě mnoho nebylo.
Liz je zoufalá. Ještě nikdy se tak netoužila dostat do školy. Sama se nad tou ironií pousměje, nicméně se nevzdává. Pokusí se školu obejít, možná ji něco napadne.

Nak konci Lizina temného tunelu se nakonec objevuje bílé světýlko v podobě ozářené chodby v přízemí. Školník se asi vrací do svého bytu. Liz se přikrčena dostává až k oknu. Je vyklopené, takže stačí lehké škubnutí, Liz se vyhoupne na parapet, skočí dovnitř a rychle zaběhne za roh, než ji někdo uvidí.
Schodiště je temné a proto vytahuje kapesní baterku. Musí až nahoru, do třetího patra, kde se nachází chemická laboratoř. Nyní už je Liz klidná, s úsměvem si oddechne, to nejhorší už má za sebou. Vlastně už je všechno v suchu, její deník bude zachráněn. Ani si nedokáže představit, co by se stalo, kdyby ho byl někdo objevil a přečetl si ho.

Liz už došla do dlouhé chodby ve třetím patře, studenty přezdívané "nora", protože v těchto místech vedení velmi šetří s osvětlením. Dveře chemické laboratoře jsou až úplně vzadu. Když k nim Liz dojde, vytáhne z kapsy vlásenku, zasune jím do zámku.a párkrát v něm zašťourá. Nic se neděje, ale po pár minutách se k jejímu překvapení ozve cvaknutí a dveře se s nevolí přece jen otevřou. Alohomora.
Liz hledí do tmy a za pomocí světla baterky postupně rozeznává stolky, skříně i strohé chemické sklo na policích. Po paměti se přibližuje k pátému pracovišti, kde si klekne na kolena a pátrá po svém ztraceném zápisníku. Nikde není. Nervozita stoupá.

V tu chvíli se za ní mihne něco světlého. A školníkova kočka to není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlie Charlie | Web | 24. dubna 2011 v 21:48 | Reagovat

JÁ TO TAK ŽERU! Piš dál :D:D
(Co odstavec, to povědomá osoba nebo místo.. :D)

2 luff luff | 24. dubna 2011 v 22:14 | Reagovat

Děkuju :D
(Ano, přesně.)

3 culinka culinka | 25. dubna 2011 v 12:14 | Reagovat

POKRAČOVÁNÍ!!! 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama